Prach blouznivc– "Nu‘e prohl‚dni! Jak˜m jsme na po‡ tku?" Slova z prachu pozdvihla se a uprost©ed svˆta lidsk˜ch zmatk– nechala vyniknout ukryt‚ kr se. Pod dlouh˜m h bem se¨it˜m z hvˆzd, tak kr ‡eli krajem poslov‚ z mˆst. Mˆsta vl dnouc¡ kr se i slovu, domy v nezvykl‚m stavemn¡m slohu. V¨echno pad  na dla‘bu cest, v ¨l‚pˆje cizinc–, pod z vojem z hvˆzd. Chr my a kostely, je‘ pravdu hl saj¡. Me‡e a brnˆn¡, je‘ pravdu stvrzuj¡. Davy blouznivc– nad¨enˆ j saj¡, kdy‘ cizinci se vracej¡ do prachu cest. Co nen¡ prachem, to v prach se obr t¡! Bezuzd  slova nevdˆ‡n˜ch vˆt jsou davem, kter˜ panika zachv t¡... ...Ji‘ nic nespas¡ tento svˆt... A‘ vl da se jazyku navr t¡ a o‡i uz©¡ ohniv˜ k©¡‘, i Bible se proti tobˆ obr t¡: "Prach jsi a v prach se obr t¡¨..." Zpr va leg ta Lvov  j ma vy©knout nut¡, "Prokleti buƒ mu‘i svat¡!" V¡ry bludy krop¡ zemˆ, j¡cen sv ru hu‡¡ temnˆ. V¨e se klan¡ vˆ‡n‚ zk ze, B–h teƒ s¡dl¡ v zlat‚ Praze. Hejtmanem ho udˆlali, jako kr le uct¡vali. Kdo teƒ l¡b  svatou ruku, nev¡ Jane z Nepomuku? Na hranic¡ch lid‚ vstali, neklan¡ se sv‚mu kr li. Dˆdictv¡ m  hr–zy nov‚, se‡teny jsou jeho dnov‚. Hroby vrah– zotv¡rali, mu‘i bled¡ vyl‚zali. Vzt hli na zem slizsk‚ dlanˆ, k©i‘ ci u‘ jedou na nˆ. Me‡em padli do popela, poko©eni nedocela. Posledn¡ ti mu‘i klat¡ brzy budou ohnˆm sŸat¡. Husit‚ u‘ padli v prachu, €echy t©esem v hr–zy strachu. In nomine filis, patris et spiritum sancti Amen Slovo Slovo je svat‚, bude ti z konem, nade v¨e zlat‚, byŸ bys byl nad hrobem. Co sl¡bil si, dodr‘¡¨, v ¨l‚pˆj¡ch ryt¡©–, A‡ na z dech nese¨ k©¡‘ nezrad¡¨ svou v¡ru. Slov jsi dal, jeho nelze vz¡t zpˆt, i kdyby ho rval zpˆt cel˜ svˆt. P©¡sahy ryt¡©– i n ©ky trp¡c¡ch. Klatby pape‘– i prosby vˆ©¡c¡ch To v¨echno je slovo, je‘ tam je d no, pr vˆ to je ono, co zpˆt nen¡ br no... ...slova, jenom slova, slova... .PA K©e‡ci U‘ zase p©i¨el vˆk k©e‡k–, zase dupou a neznaj¡ hranice, v¨ude roznesou ¨pinavou b©e‡ku, kde projdou sv r jen a pranice A ten ©ev, ta jejich nadˆje, p liv˜ dech a zrudl‚ z vˆje - a p©esto p©ijde l‚to... A k©e‡ci t hli d l, oni t hli d l, kudy pro¨li, tam sn¡h rud˜ t l a zase s¡ly vˆrn˜ brach v pat ch jim t hl vˆrnˆ strach. Jeskynˆ Ledov‚ stˆny jeskyn¡, kr pn¡ky vzty‡en‚ ve valu. S¡¤ n sleduje za s¡n¡, tma ut p¡ se v ‘alu. Tis¡ce let beze zmˆn! Tis¡ce let zamlkl  tma... Chlad stˆn je uvˆznˆn v t–ni, kde nevid¡¨ dna Ticho se t hne ledovou tmou, jen kapky p d ho tˆ‘ce zran¡. Jako ‘iv‚ je i mrtv‚ hrou, tu ‘ivot p©ijal k rozvodu st n¡. Lebka se k©ivˆ usm¡v , zakryt  tv © v ‡ern˜ h v. Voda z t–nˆ je ji‘ vylit , ‘ivot nad le je tv–j vrah. Koncil Svit slunce a svˆtla rozlit˜ po zlat˜ch stˆn ch s lu. Pod pohledem chud k– p©ibit˜ch hled¡ do o‡¡ p n–m. Hrd˜ a vzty‡en˜ m  b˜t pokorou samou, p©ed mu‘em, jen‘ sed¡, kdy‘ ostatn¡ vstanou. A co chr n¡ ho glejtem s pe‡et¡ bezcennou. Ten mu‘ mˆl mu b˜t p©¡telem, kdy‘ ostatn¡ ho odvrhnou. Tu Zikmund t©ese se p©ed t¡m, koho chr n¡ a koho soud¡. Proto tu sed¡ s n¡m ti p nov‚ krut¡. €lovˆka, jemu‘ p© tel‚ ©¡kaj¡ "Jene", jen‘ neukl n¡ se a ne©¡k  nikomu "Pane" teƒ soud¡ koncil. A cel  c¡rkev svat  mu sp¡l  proto, ‘e pravdu hl sal l‚ta a ne©¡kal lidu ‘ebroto. S m Zikmund, i kdy‘ ©¡msk˜m je c¡sa©em ztr c¡ hlavu a p¡skotem je pobou©en. Bezcenn‚ £tr‘ky propadl˜ch vˆt mistr Jan mluviti nebude smˆt! Jenom ta slova, co promluvit sm¡ rozproud¡ znova i p ny co sp¡. Jenom p r €ech– povstane z ochozu a ned  se p©ehlu¨it v nestoudn‚m hlomozu. Pak c¡sa©i ©eknou do o‡¡, ‘e lid ten si tˆ‘ko ocho‡¡. Jana ochr n¡ i p©ed me‡em kata, a Zikmundovi hasne mocn˜ svit zlata. C¡sa© je k smrti bled˜, do protˆj¨¡ stˆny hled¡. Rukou t©esouc¡ na Jana uk ‘e a hlasem hrobov˜m p ‘eti rozk ‘e: "Ty vid¡¨ tam kac¡©e, co nepat©¡ za m©¡‘e. Postavte hranici, zachra¤te svˆt! Ten mu‘ ‘¡t nebude smˆt. Dejte ho do ohnˆ, on pat©¡ do pekla..." Koruna c¡sa©sk  se Zikmundovi sesmekla. Hlas se mu t©ese potichu sp¡l  svˆtu, p ‘e odklu¨e, mistr neujde trestu. Koncil se usnesl a c¡sa© p©ik zal by byl Jan na hranici up len. P©esto se ho na posledy ot zal, kdy‘ odvol , pak bude zachr nˆn. Odpovˆƒ hrd  z mistrov˜ch £st ze sedla zvedla p ny. AŸ ‘ije mistr Jan Hus, jen‘ zk©¡‘il poko©itel– pl ny. Ho©¡ hranice a v¨ude je d˜m Plameny oran‘e ¨lehaj¡ vzh–ru. M–‘e¨ mi povˆdˆt s k˜m zasednˆ¨ do sedla, druhu? P©e¨la l‚ta i zem©el ‡ech–m kr l, bratr Zikmund ho m  nahradit. V¨ak druh Jana, podle jm‚na t‚‘e Jan vyrazil zikmunda poko©it. L‚ta jdou a zem tone v krvi, z ne¨tˆst¡ a sp leni¨Ÿ ‡moud. Bojovn¡ci, ti hrd¡ ‡e¨t¡ lvi Zikmundova vojska mˆn¡ v troud. P©esto zemˆ na©¡k  pod tˆ‘k˜m b©emenem boj–. Z kraje toho ka‘d˜ ut¡k , zanechte kone‡nˆ spor–! Nechte promluvit srdce, ducha, my¨lenky volnˆ se pt t. Mnˆ srdce trhalo by vidˆt v rozvalin ch tento st t...