Bezesn  (14.10. 4:33 r no) Chlad noci se vkr d  do pokoje, prostupuj¡c ¨edou temnotou, pohlcuje v¨e co bylo moje, m‚ o‡i nevid¡, sti‘eny slepotou. Pln obav a pln pochybnost¡, na l–‘ku z trn– sem tam se obrac¡m, m m v¡c chyb a nebo ctnost¡ ? v my¨lenk ch sv˜ch nazpˆt se navrac¡m. Chlad noci se vkr d  pod pe©inu, m‚ £dy tuhnou a jsou jako led, komu p©i‡¡st, komu d ti vinu, snad l¡bal jsem Tv‚ rety naposled. Mdl˜ £svit kresl¡ na zdech smutn‚ ¨mouhy, tv ©e mokr‚ m m a na rtech c¡t¡m s–l, co bolesti je v chvilce ho©k‚ touhy, jsem nap–l ‘iv˜ jen a steskem mrtev p–l. To lo‘e z trn– nemohu u‘ sn‚st, buƒ sbohem, kdy‘ teƒ mi d v ¨ vale, co ©ekl Ti, ‘es nechala se sv‚st ? vˆ©, ‘e miluju Tˆ nav‘dy, d l a st le... -------------- ›ediv‚ poledne (14.10. 12:10) ›ediv‚ poledne a pocit kter˜ sv¡r , bodav‚ inferno a zvenku apatie, po bu¤ce bu¤ka mi srdce odum¡r , ‡¡m to, ‘e slabˆji ne‘ ¨elest list¡ bije. Na louce tr va ve vˆtru se vln¡, a du¨e m  ten poh r ho©kosti, po kapk ch vzpom¡nek teƒ po okraj se pln¡, jak bl hov‚ jsou jin‚ starosti. Snad p©ejde mˆ ten pocit beznadˆje, snad p©¡¨t¡ noc mi zapomenout d , ‘e kamsi jinam Tvoje cesta spˆje, ‘e ruka m  se s Tvoj¡ neshled . AŸ doho©¡ m  mihotav  sv¡ce, aŸ zazn¡ pok©ik kmoter vran, u‘ neum¡m a nechci se sm t v¡ce, aŸ bratry vlky teƒ jsem roztrh n. -------- Soumrak du¨e (14.10. 17:23) Du¨e m  jsi bytost eterick , jsi drobek mlhy krv¡ nasl dl˜, p©esta¤ u‘ bolet to nebude tak zl˜, tak nebuƒ du¨e - dˆvka hysterick . Ta pachuŸ smrti chutn  po opiu, buƒ moj¡ sklenko pln  v¡na, kdy‘ ne, vˆ© ‘e v‘dy se najde jin , kterou se j  do nˆmoty zpiju. J  nevˆ©il jsem v p tek t©in ct‚ho, teƒ bloudem jsem j  hlup k bl hov˜, a samoten kdy‘ plamen nachov˜, oza©uje konec ‘it¡ m‚ho. Jak kr sn‚ ticho v–kol mˆ teƒ vl dne, jak chladiv  je hebk  samota, jak vzd len  je Tvoje nahota, komu p©¡ze¤ Tv , komu l sko padne ? Bolest v tˆle m‚m u‘ ustupuje, jak alkohol se v krvi rozl‚v , m–j tich˜ sluha v¨ak d l mi dol‚v , a v¡tr venku od severu duje, mraziv˜... Pozl tko (14.10. 23.02) Pozn ¨ l sko zakr tko, co skr˜v  to pozl tko, pozn ¨ l sko zakr tko, ‘e jsi hloup‚ k–zl tko. ’e jsi hloup‚ k–zl tko, co se r do smˆje, ‘e nev¡¨, co se dˆje ? Chce Tˆ do postele. Naivn¡ si v‘dycky byla, p©esto sis d l po sv‚m ‘ila, p©esto sis d l u‘¡vala... Naivita nˆkdy bol¡, kdo pozl tko s m si zvol¡, ne abys pak litovala. Dvˆ sv¡ce (15.10. 1:46) Dvˆ sv¡ce na stole mi planou, dvˆ sv¡ce a dva st¡ny, mihotav‚ pl polaj¡ tmou. J  nejsem jin˜, jsem pr˜ moc hodn˜ jen, tak opil˜ tu le‘¡m, a tmou se line requiem. Hudba jen‘ zn¡ tu tmou, je moj¡ oporou, silou, jen‘ mˆ nut¡ ‘¡t. Rozd¡ln‚ z jmy, sedm let, tak p r smˆ¨n˜ch vˆt, polibek naposled. Nejistota je nejhor¨¡ vˆc, jak t©¡ska z dlanˆ st le nechce ven, splnit p© n¡ posledn¡ bych od Tebe chtˆl jen, ©¡c¡ pravdu pravdy nakonec. Ty nemus¡¨ se ni‡eho snad b t, nic hor¨¡ho u‘ nem–‘e se st t, ©ekni p©esnˆ jak to v¨echno bylo, chce¨-li aby l‚pe se mi ‘ilo. Teƒ j  Tˆ pros¡m... Zhasla prvn¡ a pak tak‚ druh , mo‘n  druh  a a‘ potom prv , na koberci tuhne vosk. Oblaka smutku (15.10. 10:50) Slunce skrylo se mi za oblaky smutku, u‘ nebol¡ to, jen to trochu p l¡, odkud p©iplouv te vy jen‘ ut¡k te v d li ? tam kam j  bych ut‚ci chtˆl vskutku. OdpusŸte mi mraky moji smˆlost, ‘e ve v˜¨i bych s v mi v d l chtˆl plout, n ru‡¡ zapomˆn¡ d t se obejmout a poznat, jak chutn  otupˆlost. Vy, jen‘ vˆtrem d l jste nebem hn ny, bez p©edsudk– na zem shl¡‘¡te, vy ur‡itˆ mou bolest c¡t¡te, a de¨tˆm skr p¡te m‚ otev©en‚ r ny. Slunce u‘ pusŸte aŸ mohu j¡ti d l, aŸ oz ©¡ mi cestu, kterou vid¡m, za slabost svou a za slzy se styd¡m, o‡i m m slep‚, a nˆm  £sta jimi‘ jsem se sm l. Ironie hor¨¡ ne‘-li ‡¡¨e jedu, pro‡ stalo se j  nem m zd n¡, zas hl mˆ znenad n¡, osten ze rzi skryt˜ v kapce medu. Oblaka smutku nebem pluj¡c¡, sly¨¡te sm¡ch tam zd li znˆj¡c¡ ? toho, kdo vrahem m˜m se stal ?