Slunce  se skrylo  za vzd len˜m  obzorem a  chuchvalce hust‚
mlhy  se valily  do £dol¡.  V¨e bylo  p©ikryto t¡‘iv˜m  p©¡krovem
pl¡‘iv‚ vlhkosti a ut pˆno v  nekone‡n‚m tichu. Ka‘d˜m p¢rem tˆla
bylo z©etelnˆ c¡tit bolest, stesk, touhu a beznadˆj. V¨ude kolem.
     V £dol¡, kter‚ i v prav‚ poledne bylo £dol¡m st¡n–, tam, kde
nikdy nezaznˆl  sm¡ch dˆt¡ a zpˆv  pt k– nast val podzimn¡ ve‡er.
Ve‡er, kdy  se to, co  nem  b˜t vidˆno  hal¡ do p©¡krovu  nicotn‚
samoty a nev¨¡mav‚ lhostejnosti. Ve‡er, kter˜ skoro nekon‡¡.
     Drobn‚  kapky  skr pˆly  jak  pl ‡  trsy  ¨ed‚  tr vy, kter‚
smutnˆ vykukovaly  skrze spadan‚ list¡ platan–.  Ten pach. Pach a
v–nˆ  tlej¡c¡ho  list¡  a  ‡erstvˆ  vykopan‚  hl¡ny. Pach smrti a
beznadˆje, v–nˆ smutku.
     Na  konci  toho  £dol¡,  na  kraji  tmav‚ho  lesa, uprost©ed
star˜ch jablon¡,  jen‘ se jak opil‚  sta©eny dot˜kaly kmeny zemˆ,
st l  star˜, kamenn˜  d–m. Slep   okna zpola  zakryt  opr˜skan˜mi
okenicemi,  zeƒ ohlod v na  ne£prosn˜m zubem  ‡asu, zrezl‚  m©¡‘e
vstupn¡ br ny, jen‘ v poryvech vˆtru zimn¡ch bou©¡, zp¡valy svoji
melancholickou, tr˜znivou p¡se¤. D–m  jeho‘ vznik a historii nikdo
nepamatoval, d–m o nˆj‘ se nikdo nestaral. Obydl¡ ponechan‚ sv‚mu
osudu, opu¨tˆn‚ a pr zdn‚.
     A p©ece ne. Ve chv¡li, kdy byla mlha nejhust‡¡, ve chv¡li,
kdy  i toulav¡  psi zalezli  do dˆr  ve snaze  skr˜t se nep©¡zni
po‡as¡,  rosv¡tilo  se  v  jednom  oknˆ  mal‚  mihotav‚ svˆt˜lko.
Nepochopitelnˆ  ale  p©esto.  Jak   neutuchaj¡c¡  nadˆje  v  du¨i
zoufalc– odsouzen˜ch osudem na smrt, jak bludi‡ka v mo©i ¨ediv˜ch
par, svˆt˜lko sv¡c¡c¡ skrze sklo do okoln¡ho svˆta.
     Nap©ed bylo vidˆt  v prvn¡m, pak se na  chv¡li ztratilo, aby
se potom znovu  objevilo, protentokr t ov¨em v jin‚m  oknˆ. V tom
domˆ  nˆkdo byl.  Kdo ?  Kdo  a  pro‡ by  ‘il v  tomto zch tral‚m
p©¡bytku  pln‚m pl¡snˆ  a prachu  ? Kdo  by ztr cel  ‡as a du¨i v
tomto m¡stˆ bohem zapomenut‚m ?
     ›ourav‚ kroky a prask n¡ star˜ch tr m– v podlaze. S¡pav˜ dech
a ob‡asn˜ z chvat dusiv‚ho ka¨le v k©e‡ovit‚ ag¢nii. Ano, bylo to
moje  tˆlo, jen‘  jsem vidˆl.  Moje vlastn¡  tˆlo, tˆlo bez du¨e,
tˆlo  kter‚ um¡ralo  tak pomalu  ale p©esto  ƒ belsky rychle. Jak
o‡arov n  d¡val  jsem  se  ze  zahrady  do  oken,  abych s hr–zou
sledoval tak jako ka‘d˜ ve‡er sv–j konec.
     Ne, to p©ece  nejsem j  ! To nemohu b˜t  j . V‘dyŸ je to jen
tˆlo.  Du¨e je  venku. A  p©esto. Ta  podoba. Ty  o‡i. O‡i  kter‚
pl ‡ou v bezb©eh‚m zoufalstv¡  probdˆl˜ch noc¡, o‡i kter‚ nevid¡,
o‡i  jen‘ se  staly o‡ima  starce. Slzy  jen‘ se  koul¡ po  tv ©i
¨edo‡ern˜m strni¨tˆm neholen‚ tv ©e.
     Nejist˜m  krokem se  to tˆlo  do¨ouralo ke  star‚mu dubov‚mu
k©eslu. Ale nesed  si. Pro‡ ? Pro‡ si na nˆj stoup  ?
     Rozt©esen˜mi prsty vytahuje z  kapsy om¨el˜ provaz a uvazuje
jej na z‡ernal˜ tr m. Proboha ! Chci k©i‡et ale nemohu. NE ! Du¨e
k©i‡¡. K©i‡¡, ale bez tˆla ji nikdo nesly¨¡.
     Nˆmˆ sleduji jak si  konopn˜ provaz p©etahuje p©es sklopenou
hlavu. NE ! ’ij ! Nepodl‚hej zoufalstv¡. Nepodl‚hej. Jsem mrtv˜ a
stejnˆ se nedok ‘u  d¡vat na svoji smrt. NE  ! Neodch zej, odpusŸ
mi. Pl ‡u, ale  pl ‡ du¨e nikdo nevid¡ ani  nesly¨¡. Pl ‡u. žvu.
• Bo‘e !  • osude !  ’ivote jsi krut˜.  Pro‡ ? Pro‡  se to muselo
st t ? Kolikr t jsem si dal tuto ot zku ? Nev¡m...
     S du¨¡ p©ilepenou na sklo  vid¡m v˜raz tˆch o‡¡. Jsou mrtv‚.
A p©esto je v nich zachycena posledn¡ vzpom¡nka. Vzpom¡nka na n¡.
     A pak u‘ nic. Jen zaprask n¡ star‚ho tr mu, jen nˆm˜ v˜k©ik.
U‘ nic. V¨e je ztraceno.
     S  bolest¡ se  odvrac¡m od  okna do  zahrady. Pak  se oto‡¡m
zpˆt,  ale okna  jsou opˆt  slep  a  kapky rosy  skr p¡ ¨ed‚ trsy
trav.