—vod do matematiky pro 3. ro‡n¡k SP› s technick˜m zamˆ©en¡m Bylo, nebylo. V jednom ztracen‚m, uzav©en‚m intervalu ‘il otec Sinus se sv˜mi dvˆma dˆtmi, synem Tangens a dcerou Cotangens. Sinus pracoval v lese, kam chodil ka‘dou periodu k cet polynomy. Jednou ¨el d le do lesa a tak vzal dˆti s sebou. Kdy‘ p©i¨li na m¡sto, kde chtˆl t‚ periody otec k cet, ©ekl sv˜m dˆtem: "Hezky si tu konvergujte a nezlobte. Ve‡er se pro v s vr t¡m." Potom ode¨el za prac¡. Dˆti si vesele konvergovaly na derivaci, potom na hyperbolu a parabolu a tak podobnˆ t‚mˆ© p–l periody. Pak dostala Cotangens n pad, ‘e by si mohli natrhat absolutn¡ ‡leny mal˜ch polynom–. Kdy‘ mˆly pln‚ obory hodnot, sedly si dˆti na starou konstantu a jedly. Potom si zase konvergovaly a tak po© d dokola. Kdy‘ se ji‘ perioda ch˜lila ke konci, v¨imla si Cotangens, ‘e polynomy v okol¡ jsou mnohem vˆt¨¡ho © du, ne‘ b˜vaj¡ v okol¡ jejich intervalu. Stra¨livˆ se lekla a ©¡k : "Brat©¡‡ku, mysl¡m, ‘e jsme zabloudili." Tangens se lekl je¨tˆ v¡c, a proto‘e byl mlad¨¡ a boj cnˆj¨¡, dal se do usedav‚ho pl ‡e, a‘ mu konstanty kanuly po konvexn¡ch ‡ stech grafu. Cotangens byla star¨¡ a rozumnˆj¨¡ a tak ji ani tato slo‘it  soustava nezasko‡ila a hned mˆla ©e¨en¡, i kdy‘ nejednozna‡nˆ ur‡en‚. "Vylez na tamten vysok˜ polynom, rozhl‚dni se po Epsilon-okol¡, a uvid¡¨-li nˆkde inflexi, posune¨ t¡m smˆrem absolutn¡ ‡len toho polynomu, abys smˆr nezapomnˆl. Potom se d me t¡m smˆrem a nˆkam ur‡itˆ dojdeme. Tangens se z nalezen‚ho ©e¨en¡ zaradoval a hned udˆlal, co mu Cotangens ©ekla. Vylezl na polynom, rozhl‚dl se po Epsilon-okol¡, v d lce zahl‚dl inflexi, utrhl absolutn¡ ‡len polynomu a posunul jej smˆrem k inflexi. Potom slezl a vydal se se sestrou t¡m smˆrem. Byla ji‘ £pln  tma, kdy‘ dˆti dorazily na interval, kter˜ byl k jejich velk‚mu p©ekvapeni slo‘en˜ ze sam˜ch chutn˜ch nul. Rozhodly se, ‘e se naj¡ a potom se uvid¡. Daly si nˆkolik nul a chtˆlo se jim sp t. "Mysl¡m, ‘e teƒ u‘ stejnˆ d l nem–‘eme", ©ekla Cotangens, "mˆli bychom se vyspat a r no uvid¡me." Obˆ dˆti usnuly, jako kdy‘ je do vody hod¡. Spaly dlouho, proto‘e netu¨ily, ‘e na tomto intervalu je definov na stra¨liv  nula, kter , co najde, to sebou vyn sob¡. R no, kdy‘ se dˆti probudily, chtˆly si vz¡t je¨tˆ p r nul, kdy‘ tu zaslechly nulu, jak se k nim se stra¨n˜m r musem bl¡‘¡. Dˆti za‡aly ut¡kat, co jim extr‚my sta‡ily. Nula je v¨ak st le doh nˆla. U‘ si myslely, ‘e je tak‚ mus¡ vyn sobit, kdy‘ tu n hle se nula zastavila a nechala je b˜t. Dˆti se nech pavˆ oto‡ily a pochopily. Jak ut¡kaly, ani si nev¨imly, ‘e se vr tily do sv‚ho intervalu, kde nula nebyla definov na. Chvilku sledovaly nulu, jak se vzteky n sob¡ sama sebou a potom se radostnˆ rozbˆhly za tat¡nkem. Kdy‘ p©ibˆhly dom–, Sinus je chytil do konk vy a v¨ichni byli r di, ze to v¨echno dob©e dopadlo. A to je cel‚ ! ;-)))) Vys to z Infima BBS (Konference Jokes). Omlov m se za poru¨en¡ autorsk˜ch pr v. Converted by (c) 1995 Sliz 1 & Sliz 2.